Než začneme kreslit první čáru, je nutné zjistit, co je v dané lokalitě vůbec možné postavit. Tato fáze předchází samotnému projektování a chrání investora před zbytečnými náklady na návrh stavby, která by později nebyla povolitelná.
a) Územní plán
Územní plán je základním dokumentem, který určuje:
- funkční využití pozemku
- maximální zastavěnost parcely,
- tvar a typ střechy,
- výšku stavby,
- umístění domu na pozemku (uliční čára),
- případné regulativy vzhledu.
Z územního plánu vyčteme, jaký typ stavby je v lokalitě přípustný a jaké limity musí návrh respektovat.
b) Konzultace na stavebním úřadu
Prostudovat územní plán nestačí. V praxi se často objevují:
- ochranná pásma, která v plánu nejsou uvedena,
- nejasné nebo různě vykládané regulativy,
- chybějící informace o sítích,
- požadavek „stavba bude respektovat okolní zástavbu“, který si každý může vyložit jinak.
Proto vždy konzultujeme záměr přímo s referentem stavebního úřadu, který má danou oblast na starost. Každý úřad má své zvyklosti a zkušenosti – a ty je dobré znát ještě před zahájením návrhu.
S referentem probíráme:
- jeho obvyklou praxi,
- výklad nejasných bodů územního plánu,
- potenciální úskalí, která mohou ovlivnit povolení.
c) Obhlídnutí místa
Díky stovkám realizovaných návrhů dokážeme velmi přesně posoudit, co se do lokality hodí a co už bude obtížné prosadit.
Sledujeme:
- charakter okolní zástavby,
- výšky domů,
- typy střech,
- uliční čáru,
- proporce a měřítko okolních objektů.
Citlivé zasazení stavby do prostředí výrazně zvyšuje šanci na hladké povolení. Výstřední řešení bývají problematická, zatímco kvalitní, střídmá architektura má obvykle větší podporu.
Součástí obhlídky může být také:
- prověření geologických poměrů,
- posouzení možného stínění sousedních objektů,
- identifikace rizik, která mohou ovlivnit návrh nebo cenu stavby.
Na základě zjištění doporučíme potřebné posudky a postupy, které rizika minimalizují.